Chlorování vody znamená přidávání chlóru do vody z důvodu jejího čištění . Chlór se do vody přidává, aby byla vhodná ke konzumaci člověkem. díky chlorování se poměrně účinně předchází šíření infekčních nemocí vodou.
Voda bohužel není jen krásně čirá, bez barvy a vůně, jak bychom ji nejraši. Někdy se stane, že začne zapáchat a to právě často po chlóru. Chlór je tu ale proto, že zabraňuje množení zárodků bakterií. Funguje jako prostředek k uchování kvality vody. Aby kvalita vody zůstala zachována po celé její trase až ke sklence Vaší vody a nedošlo k náhodné sekundární kontaminaci, je nezbytné chlór přidat. Chlórovitost chuťi se pak odvíjí v závislosti na místu odběru v síti.
Co cítíme doopravdy?
Když z vody cítíme zápach, který připomíná chlór, ve skutečnosti to není přímo chlórem. Ten totiž v pitné vodě není cítit. To co cítíme jsou sloučeniny chlóru se zbytkovými organickými látkami, které prošly úpravou vody ve vodárně.
- Zápach podobný rybině vznikne při spojení se chlóru s rozsivkami či zelenými řasami.
- Zatuchlý zápach vznikne když chlór reaguje s vyššími bakteriemi.
- Nemocniční zápach je zase zapříčeněn reakcí z fenoly.
455 litrů plynného chloru.
Historie chloru
Chlór byl objeven kolem roku 1774 švédským chemikem Carlem Wilhemem při pokusech s kyselinou solnou. Jak už to bývá, tak že je chlór samostatný prvek, se zjistilo později.
Dlouhá léta byl tento plyn vyráběn pouze v omezeném množství v laboratořích a prakticky se využíval málo. Změnou byla druhá polovina 19.století, kdy našel uplatnění v papírenském a textilním průmyslu při procesu bělení.
Chlór byl získáván z odpadní kyseliny solné a to oxidací oxidem manganičitým- nebo vzdušným kyslíkem.
Výroba se vyplácena hlavně z toho důvodu, že chlorovodík byl v podstatě odpadní produkt.
Postupem času se ale začal vyrábět elektrolýzou kuchyňské soli a to časem dokonce ve velkém (1893 Neměcko). Při tomto postupu vznikal jako další produkt hydroxid sodný, který měl také své uplatnění.
Postup výroby
- 1892 – tři tuny
- 1900 – 23 tun
- 1913 – 57 tun
- 1918 – 66 tun
- současnost – cca 100 mil tun ročně celosvětově
Chlorování vody se ze začátku setkalo s odporem, protože se lidé báli zdravotních účinků. Výsledek byl však opačný. Díky chlóru se snížil počet nakažení infekcí přenášených vodou.
Nevýhody
Ačkoliv chlór ničí bakterie a viry, neobejde se 100% bez problémů. Vznikají látky známé jako vedlejší produkty dezinfekce vody. Jsou to hlavně trihalogenmethany a halogenoctové kyseliny. Vzhledem k tomu, že tyto látko jsou karcinogení, jsou díky předpisům pečlivě monitorovány.
Další obava vzniká z těkavosti chlóru a z vlivu na chuť a pach.
Alternativy chlóru
Chlór je asi třikrát účinnější než brom a šestkrát více než jód. Jedna z nejznámějších koncentrací, která se používá je ozon. Stále více oblíbenější je také chloramin, který vydrží déle než chlór. Dále se k dezinfekci používá také stříbro.
Populární v některých městech je dezinfekce vody UV zářením, které ve vodě nezanechává žádná rezidua. UV záření bohužel nedokáže vodu zbavit všech nechtěných látek a používá se často jen jako jedem z kroků dezinfekce.
Chlordioxid
Chlordioxid je znám více než sto let a používá se k dezinfekci vody v mnoha světových metropolích.
Oxid chloričitý neboli chlordioxid je anhydrid kyseliny chloričité funguje jako velmi účinné oxidační činidlo. Vzorec oxidu chloričitého je CLO2. Chlordioxid je oranžově zabarvený plyn.
Hlavní nevýhoda chlordioxidu je jeho nestabilita. Nedá se převážet a skladovat. Vyrábí se v místě potřeba ve speciálních zařízeních zvaných generátory chlordioxidu.
Výhody v porovnání s chlórem
- vyšší dezinfekční účinek
- netvoří chlorfenoly
- netvoří se THM
- silný oxidační a desinfekční účinek v širokém rozsahu pH
Jak se zbavit chlorovitého zápachu z vody?
V podstatě jediná možnost, pokud používáme komunální vodovod, je pořidít si nějaké filtrovací zařízení, ve kterém zbytkové látky zůstanou. Ideální jsou přímo filtry pro odstranění chlóru z vody. Filtry jsou šikovné a kromě odstranění chlóru z vody ji zvládnou vyčistit i od organických nečistot. Dejte si ale pozor na to jaký filtr zvládá průtok a také na její životnost. Ta v mnoha případech není vysoká, ale někdy lze vložka vypláchnout a pokračuje se na novo.
