Mezi bakterie, které jsou v pitné vodě nalézány nejčastěji patří legionella a nejznámější zástupce koliformních bakterií Escherichia coli. Ve vodě se ovšem vyskytuje také celá škála dalších bakterií například enterokoky nebo bakterie clostridium, která je jednou z nejčastějších příčin otravy z jídla. Riziko bakteriálního znečištění vody hrozí hlavně u studní nacházející se blízko hnojišť, neuzavřených septiků či polí.
Legionella
Bakterií patřící k rodu legionella bylo zatím popsáno asi 60, nejčastějším původcem potíží je bakterie s názvem legionella pneumophila. Jedná se o velmi rozšířenou bakterii běžně se vyskytující ve vodě v množství, které není pro člověka nebezpečné. Problém ovšem nastává při vyšších teplotách (kolem 32°C–42°C), kdy začne docházet k intenzivnímu množení bakterií. legionella nijak neovlivňuje chuť vody ani se neprojevuje zápachem, požití kontaminované vody nevyvolá žádné zdravotní potíže. Problém nastává při vdechnutí bakterie, která se tak dostane do plic a vyvolá tzv. legionářskou nemoc nebo její mírnější formu Pontiatickou horečku.
Nejrizikovější činností, při které nejčastěji dochází k vdechnutí legionelly je sprchování, aerosol ale vzniká i při napouštění vany nebo vaření. Nemoc se projevuje jako běžné onemocnění dýchacích cest a pokud není včas a správně léčena, může být i smrtelná. Poprvé byla popsána v roce 1976, kdy na srazu legionářů konaném ve floridském hotelu onemocnělo přes 200 lidí vinnou znečištěné klimatizace, ve které se Legionella přemnožila. Právě po legionářích dostala také bakterie a nemoc název.
legionellám se dobře daří v prostředí, kde je nízká cirkulace vody, vyskytují se tu biofilmy, úsady vodního kamene, rez a zbytky instalatérských materiálů jako například gumové těsnění. Optimální teplota pro růst a rozmnožování legionell je 20°C až 45 °C. Při teplotách nižších než 20°C se bakterie sice nemnoží, ale nízké teploty ji nezničí. Bakterie se pouze dostane do stavu jakési hibernace, a pokud dojde ke zvýšení teploty začne se opět množit.
V domácnostech se legionella nejčastěji odstraňuje automatickým přehřátím bojleru. Bakterie totiž nepřežije teploty vyšší než 80°C. Tam kde je toto řešení neekonomické nebo obtížně proveditelné se nejčastěji využívá oxid chloričitý (ClO2). Ten oproti jiným používaným metodám chemické dezinfekce dokáže účinně odstranit i biofilmy a úsady.
Koliformní bakterie
Koliformní bakterie jsou důležitou součástí střevní mikroflóry savců včetně člověka, vyskytují se mezi nimi ale i patogenní kmeny, které způsobují průjmy a zvracení. Do studní se nejčastěji dostávají z nedostatečně zabezpečených septiků či kanalizací nebo z polí splachem močůvky či hnoje. Ve vodě se také ale objeví třeba v případě, že vám do studny napadalo listí či jiný organický materiál a začne docházet k jeho tlení.
Nejběžnější zástupce této skupiny, bakterie Escherichia coli je považována za spolehlivý indikátor fekálního znečištění. To se stanovuje právě na základě stanovení obsahu této bakterie. Stejně jako v případě Legionell, platí že takto znečištěná voda by neměla být používána ani ke koupání, a dokonce ani k zalévání zeleniny, protože bakterie se mohou do plodin dostat.
Co se týče odstranění koliformních bakterií z vody nejčastěji se používá chemická dezinfekce nebo dezinfekce UV lampou. Při chemickém způsobu se nejčastěji používají sloučeniny chloru. Oproti dezinfekci UV lampou má metoda výhodu v tom, že likviduje i úsady, zatímco při použití UV lampy jsou odstraněny jen ty bakterie, které lampou protečou. Velmi účinnou metodou odstranění koliformních bakterií je také reverzní osmóza.
