Mít vlastní zdroj vody je v dnešní těžké době strategické. Nezávislost na externí dodávce vody zahřeje u srdce. Co se týče kvality vody, mějme se však na pozoru. Na rozdíl od vody z centrální dodávky, není jakost vody ve vlastní studni nijak monitorovaná. Spotřebitel sám musí bdít nad její kvalitou. V české republice využívá studniční vodu přibližně jeden a půl milionu lidí. Mnoho lidí má studnu na své chatě či chalupě. Téměř 90 % z nich má vodu závadnou. Toto číslo je na pováženou a na místě je sjednat nápravu.
Základem je rozbor vody
Jestli je naše voda mikrobů prostá zjistíme z rozboru vody. Nechat si udělat rozbor vody je zcela v rukou majitele studny, žádný orgán mu to totiž nenařídí. Rozbor provádí akreditované laboratoře. Jejich seznam nalezneme na internetu. Přizvaný pracovník zajistí odběr vody nebo si můžeme sami vyzvednout vzorkovnice a do laboratoře je naplněné doručit.
Koliformní bakterie – oku skryté nebezpečí
Pouhým okem je nevidíme, v organismu však dokážou napáchat velké škody. Koliformní bakterie jsou zdrojem častých potíží a doslova noční můrou všech vlastníků studní. Koliformní bakterie se do studny totiž dokáží velmi často dostat. Stačí zanedbat pravidelné kontroly. Nejnebezpečnější a nejčastější koliformní bakterií je Escherichia Coli (E. coli). Je zdrojem infekcí, které mohou vyústit v těžké zažívací potíže a průjmy. Bakterie je normální složkou zažívacího traktu a podílí se hned na syntéze několika vitamínů. Dostane-li se však mimo zažívací trakt, je na problém zaděláno.
Další bakterie
K dalším bakteriím, které se mohou ve studniční vodě vyskytnout patří například enterokoky, které jsou indikátory čerstvého fekálního znečištění vody. Platí pro ně stejná nulová tolerance jako u E. coli. Další hrozbu představují bakterie rodu Pseudomonas, zejména Pseudomonas aeruginosa, která způsobuje těžké infekce. Ve studniční vodě se vyskytuje často a některé kmeny jsou dokonce rezistentní k antibiotikům jako například k penicilinu. Ve studnách se může vyskytovat i nebezpečná Legionella pneumophila, jež je původcem těžkých horečnatých stavů.
Pravidelné kontroly studny
Přibližně 2x až 4x ročně se doporučuje zkontrolovat technické zařízení studny a její kryt. Ten by měl optimálně těsnit. Problémem většiny studní je skutečnost, že se kolem nich nevyskytuje žádné ochranné pásmo, jako je mají veřejné zdroje vody. Poblíž studní se tak mohou nacházet nejrůznější zdroje kontaminace jako jsou například:
- Netěsnící žumpy a septiky v sousedství
- Skládky statkových hnojiv
- Zvířata chovaná na sousedních pozemcích
- Tlející listí a jiný rostlinný materiál
- Splachy ze zemědělské půdy obsahující statková hnojiva
Jak řešit přítomnost bakterií ve studni
Ukázal vám rozbor vody zvýšené koncentrace zejména koliformních bakterií? Pak je na místě sjednat nápravu. Nejdříve by se měla provést kontrola provedení celé studny a jejího okolí. Důležité je zajistit, aby studna byla odolná vůči pronikání povrchové vody. Kryt studny musí být těsný, aby se dovnitř nedostali třeba drobní živočichové či rostlinný materiál. Celému nejbližšímu okolí studny musíme věnovat pozornost a všímat si i hospodaření na sousedních parcelách. Potom je třeba studnu vyčerpat, vyčistit stěny a aplikovat dezinfekční prostředek například na bázi chlóru jako je chlornan sodný. Ten spolehlivě zničí všechny choroboplodné zárodky, ale pozměňují organoleptické vlastnosti vody jako je vůně a chuť. Maximálně účinné jsou generátory chlordioxidu, které spolehlivě a přesně dávkují dezinfekční činidlo. Vyznačují se bezobslužným chodem a dálkovým přístupem.
Mezi chemické metody dezinfekce vody se řadí například i aplikace ozonu. Ten má před chlorovými sloučeninami několik výhod. Působí rychle, je účinnější než chlorové sloučeniny, ale není ve vodě příliš stabilní.
Další metoda patří do kategorie fyzikálních metod a je jí ošetření vody UV světlem. UV lampy přirozeně dezinfikují protékající vodu. Nepozměňují její chuť ani vůni. Ultrafialové záření o vlnové délce 253 nm se vypořádá s širokou škálou škodlivých bakterií, mikroskopických hub a také virů. Jakmile však UV lampu vypnete, účinky dezinfekce pominou.
Další metoda je z okruhu ultrafiltrace. Aplikujeme-li filtr na bázi reverzní osmózy, zbavíme se všech choroboplodných bakterií. Reverzní osmóza pracuje na principu vysoce účinných ultrajemných filtrů. Princip její práce má podobnou funkci jako membrána buněčné stěny. Žádné rozpuštěné látky a jiné nečistoty se přes tuto membránu nedostanou, výsledkem je ultračistá voda, která je však zbavena minerálů. Proto se aplikují další zařízení, které do oběhu vrací minerály, které voda procesem reverzní osmózy ztratila. Pro domácí úpravu vody ve studni není tato metoda příliš vhodná.
