Málokdo má štěstí na tak kvalitní vodu ve studni, aby ji nemusel jakkoliv upravovat. Většinou vás zasáhne přinejmenším jeden problém vody, který musíte vyřešit, aby voda byla chutná a především zdravotně nezávadná. Mohou nás trápit nánosy vodního kamene, ucpané potrubí, či třeba rezavá voda.
V první řadě rozbor vody
Abychom si byli jisti, zda je naše voda v pořádku či v nepořádku, musíme nechat udělat rozbor vody. Základní rozbor lze pořídit do tisíce korun a najdeme v něm hodnoty: pH, barva, zákal, chloridy, dusičnany, dusitany, amonné ionty, CHSKMn, koliformní bakterie, počty kolonií při 22°C, Escherichia coli a enterokoky.
Dezinfekce
Stavem studny by se měl každý majitel zabývat alespoň jednou do roka. Abychom dezinfekční prostředek nadávkovali do studně správně, musíme znát objem vody ve studni. Dále je důležité, aby se promíchal celý objem studny i okolní rozvody. Pokud je znečištění silné, dezinfekci po vyčerpání vody a znovu naplnění opakujeme.
Po dezinfekci vody vodu hned nepijte. Z důvodu vysokého obsahu chlóru je potřeba ji alespoň z části odčerpat.
Jako dezinfekční prostředek je možné použít klasické SAVO, které je dostupné a levné. Výrobce doporučuje 20 ml SAVA na 1 m3 s vody ve studni. Voda je vydezinfikovaná přibližně po půl hodině.
Po třech týdnech od dezinfekce studny je dobré opakovat rozbor vody.
Máte tvrdou vodu
Tvrdost vody se udává jako množství vápníku a hořčíku ve vodě. Čím více je těchto prvků ve vodě, tím více je voda tvrdá a dělá větší neplechu. Vodu můžeme dle tvrdosti rozdělit na velmi měkkou, měkkou, středně tvrdou, tvrdou a velmi tvrdou. Tvrdost vody může být stálá nebo přechodná. Přechodnou lze odstranit třeba varem ale trvalou ne.Voda s trvalou tvrdostí obsahuje rozpuštěné chloritany, sulfidy, dusičnany a kremičitany.
V přechodné tvrdé vodě je obsažen hlavně hydrogenuhličitan vápenatý, po jehož vysrážení vzniká vodní kámen. Přechodnou tvrdou vodu lze odstranit varem.
Jak se zbavit tvrdé vody?
Je to jako se vším. Pokud chcete ušestřit, koupíte si levnější potrubní změkčovací filtry, které se vám za měsíc ucpou, nebo zázračně fungující magnety, které přiložíte k potrubí a váš problém samozřejmě nevyřeší. Mají extrémně nízkou účinnost a když už nastanou ve vodě změny, jsou velmi dočasné.
Řešením, které bude fungovat, je běžný změkčovač vody fungující na principu iontové výměny. Takové se používají i v průmyslu a vydrží desítky let. Jediné, co je potřeba dokupovat, je regenerační sůl.
Železo a mangan
Další zcela běžný problém vody, který poznáte na první pohled. Voda je zabarvená do červena či hněda. Je prostě taková rezavá. Mangan pro změnu způsobuje mastně vypadající skvrny. Oba tyto prvky nejsou zdravotně nezávadné. Některé minerální prameny jsou železa plné a jejich pití se považuje za zdravé. Železo a mangan způsobují spíše technologické problémy, kdy se železo sráží, dělá nánosy a ucpává potrubí. Nepříjemně také ovlivňuje chuť a vůni vody.
Limity železa ve vodě
- pitná a balená voda: 200 μg/l
- pramenitá a kojenecká voda: 300 μg/l
- studniční: až až 500 μg/l
Odstranění železa a manganu z vody
Lze to řešit stejným způsobem, jako v případě vody tvrdé a to za použití úpravny vody. Ta je akorát naplněná jinou směsí, která na sebe železo a mangan naváže. K jeho vypláchnutí dochází jednou za čas při proplachu regenerační solí.
Dusičnany, problém polí a septiků
Pokud se vaše studna nachází blízko hnojeného pole nebo neutěsněného septiku, můžete mít problém. Dusičnany se totiž v trávicím traktu člověka mohou přeměnit na dusitany. Jejich toxický účinek po jejich vstřebání ze střeva spočívá ve tvorbě methemoglobinu, který snižuje kapacitu krevního barviva pro přenos kyslíku a tím v podstatě zadušuje tkáně. Nebezpečí hrozí zejména kojencům.
- nejvyšší mezní hodnota pro dusičnany v pitné vodě je 50 mg.l-1
Dusičnany lze odstraňovat opět iontoměničem i když ne už tak snadno, jako vápník či železo.
