„Há dvě es – smrdí jako pes.“ Říkanku, kterou si z hodin chemie na základní škole pamatuje většina z nás. Řeč je o sirovodíku s chemickým vzorcem H2S, který ve skutečnosti ale páchne spíše jako zkažená vejce. Sirovodík (sulfan) je jednou ze základních forem výskytu síry v přírodě. Vyskytuje se jako bezbarvý plyn, který často vzniká rozkladem organického materiálu nebo mikrobiologickou přeměnou síranů při nedostatku kyslíku.
Sirovodík je snadno rozpustný ve vodě i v alkoholu a obvykle ho najdeme v sopečných plynech, které jsou vyvrhovány při erupcích. Často jej doprovází zvýšené hodnoty železa, manganu, zvýšený zákal nebo mikrobiologické znečištění.
Toxický plyn
Sulfan je prudce jedovatý a pokud koncentrace plynu v ovzduší vystoupí nad kritickou mez, zabije člověka i jediný nádech. Jeho účinky jsou podobné jako u kyanovodíku. Obě látky inhibují enzym cytochrom C oxidázu a brání tak tkáním využívat kyslík.
Přesto však vědci v posledních letech testují i pozitivní vliv sirovodíku na lidský organizmus, který údajně může mít při malých dávkách. Dokonce i smao naše tělo si sirovodík samo vyrábí a plyn má v lidském organismu široké spektrum přirozených účinků – od regulace proudění krve v cévách až po produkci hormonů.
Sirovodík ve vodě
Sulfan může vycházet z různých zdrojů. Buď se přirozeně vyskytuje v podzemních vodách a je produktem některých „sirných bakterií“ nebo vzniká sirnými bakteriemi či chemickou reakcí uvnitř ohřívače vody (bojlerů). Ve většině případů pach po shnilých vejcích nemá vliv na hygienickou kvalitu vody. Nicméně, v ojedinělých případech může být zápach indikátorem jiného znečištění a je proto vhodné nechat udělat kompletní rozbor vody.
Bakterie síry dále produkují sliz, čímž se podporuje růst jiných bakterií, jako jsou bakterie železa. Sliz může ucpat rozvody studny, instalatérské a zavlažovací systémy.
Ohřívač vody může poskytnout ideální prostředí pro konverzi sulfátu do plynu sirovodíku. Bojler totiž vytváří prostředí, ve kterém se sirné bakterie mohou pohodlně množit a tím se udržuje reakce mezi sulfátem ve vodě a ohřívačem vody na anodě. Ohřívače vody obvykle obsahují takové anody, které snižují korozi ohřívačů vody. Anoda je obvykle vyrobena z hořčíku, který může dodávat elektrony, které napomáhají při přeměně síranu na sirovodík.
Co dělat s ohřívačem vody, který působí problémy
Hodně ohřívačů vody má magnéziovou anodou, která je připojena k elektrickému proudu a nachází se v horní části bojleru. Tu lze nahradit například za anodu z hliníku, která sníží produkci sirovodíku. Dále je nutné ohřívače vydezinfikovat například chlórem. Pokud se to neudělá pořádně, bakterie se opět rychle namnoží. Vhodné je také zvýšit teplotu zařízení na několik hodin nad 70 stupňů Celsia, čím se zničí bakterie síry.
Odstranění sirovodíku – úpravny vody AquaPyr
Sirovodík ve vodě se obvykle odstraňuje oxidací, při které se změní na neškodné sírany. Taková oxidační reakce může probíhat provzdušňováním, které jednak zajistí oxidaci vzdušným kyslíkem a jednak uvolní plynný sirovodík z vody do vzduchu (a sirovodík je odvětrán), nebo pomocí silného oxidačního činidla. Existují také speciální filtrační náplně, schopné oxidovat sirovodík za pomoci kyslíku přirozeně rozpuštěného ve vodě.
Pro tento účel je tu úpravna pro odstranění sirovodíku z vody Aquapyr.
AquaPyr funguje na principu katalyzované oxidace a mechanické filtrace. Železo, mangan a sirovodík se vyskytují ve vodách chudších na kyslík. Oxidací se převedou do nerozpustné formy, která se následně zachytí na filtračním loži. Stejně tak se na filtračním loži zachytí i další nerozpuštěné nečistoty (zákal). Zachycený kal se z filtru odstraňuje pravidelným praním, při kterém se vypláchne do odpadu.
Zařízení k oxidaci využívá kyslík rozpuštěný ve vodě. Pokud je ho, vzhledem k množství železa, manganu a sirovodíku, nedostatek, tak se před AquaPyr zařazuje dávkovač oxidačního činidla. Jako oxidační činidlo se standardně používá dezinfekční přípravek. Voda je pak tedy zbavena nejen nečistot, ale také bakterií.