Dům a stavba > Voda > Jste to, co pijete. Víte, jaká voda vám teče z kohoutku a co v ní (ne)má být?

Jste to, co pijete. Víte, jaká voda vám teče z kohoutku a co v ní (ne)má být?

voda-pijete

Většina lidí vůbec neřeší, jaká voda jim teče z kohoutku. Berou ji jako samozřejmost a jsou přesvědčeni, že je naprosto neškodná. A ano, měla by taková být, proto za ni přece platíme a proto je pečlivě čištěna ve vodárnách. Přesto je ale dobré vědět, co by v kohoutkové vodě mělo být a co ne. Protože pokud se stane, že se v ní objeví něco nepatřičného, může to být velké riziko pro naše zdraví.

Většinou se sice říká, že jsme to, co jíme, ale totéž se dá říci i o pití – jsme to, co pijeme. A i když holdujeme různým minerálkám a limonádám, nejčastěji pijeme právě vodu z kohoutku – a to buď čistou, nebo s různými šťávami, případně ve formě čaje, kávy a podobně. A nebo z ní také vaříme. Proto bychom měli mít jistotu, že voda není nijak zdravotně závadná. O čemž jsme u kohoutkové přesvědčeni, pokud pochází z veřejného zdroje a nikoliv z naší vlastní studny. Jenže pokud si odeberete vzorek a necháte ji otestovat v laboratoři, možná budete překvapeni, co všechno v ní je. A zaváháte, jestli to v ní vůbec má být – a jestli to množství, které vám odborníci naměřili, není už příliš vysoké a nebezpečné. Podívejme se tedy blíže na to, co voda obsahuje, má obsahovat a co by v ní rozhodně být nemělo.

Železité minerály

Často jsme přesvědčeni, že jakmile se ve vodě objeví železité složky, je tvrdá a znamená tak ohrožení pro naše spotřebiče (pračku, varnou konvici, myčku). Ale určité množství těchto minerálů je ve vodě obsaženo vždy a nejsou nijak závadné. Ať už jde o železo, hořčík, vápník nebo mangan. Tím, že podzemní voda protéká skrze horniny různého typu, dostávají se do ní i minerály v nich obsažené. Navíc lidské tělo je v určitém množství potřebuje, proto se také kohoutková voda doporučuje jako hlavní zdroj našeho pitného režimu. Problém nastává v případě, že v některém spotřebiči objevíte vodní kámen, případně vám ve vodě naměří vysoké hodnoty těchto látek. Pak není jiné řešení než pokusit se vodu změkčit přímo u vás doma. K tomu se osvědčují přístroje fungující na principu iontové výměny, kdy jsou, jak ostatně plyne z názvu procesu, kationty vápníku a hořčíku odstraňovány a vyměňovány za ionty neškodného sodíku. Tento proces je nejspolehlivější, a i když se používají i jiné, tak do domácností se doporučuje hlavně tenhle. Ostatní jsou vhodné spíš pro průmyslové změkčování vody.

železo potrubí

Dusičnany a dusitany

Ve vodě z vodovodu by se dusičnany ani dusitany objevit neměly, je to spíš častý problém studní, ale i tak se to může stát. Co pak dělat? V prvním případě je nutno si uvědomit, že taková voda není vhodná k pití a oslabeným jedincům může ublížit. Kojence může dokonce zabít. A ačkoliv existují metody, jak vodu doma pomocí speciálních přístrojů zbavit těchto dusíkatých složek, lepší je jednat přímo s dodavatelem vody, který by měl problém ihned řešit.

Proč jsou dusičnany a dusitany tak špatné? První z nich pro dospělého člověka v malém množství neznačí žádné nebezpečí, ale ve větším už ano. Kojence navíc mohou zabít, protože jejich tělo si s nimi nedokáže poradit. Do vody se přitom obvykle dostávají z polí, která jsou hnojena umělými průmyslovými hnojivy. A většině z nás se nechce pít vodu s těmito chemikáliemi. V případě dusitanů jde už o ohrožení života. Pokud ve vodě naměříte více než 0,5 mg na litr, je to už moc. V těle pak působí jako toxiny a zapříčiňují vznik rakoviny, přičemž rakovinné bujení ohrožuje především žaludek a močový měchýř.

Chlor

To, co se většině odběratelů vody z veřejných vodovodů nelíbí, je přítomnost chloru. Voda je mléčně zakalená a někdy je z ní chlor i cítit. Proto ji řada lidí odmítá pít. Jenže s touto látkou nic nenaděláme, zpracovatelé vody do ní chlor přidávají, protože zahubí všechny možné bakterie a parazity, kteří by se v ní mohli objevit. Působí jako desinfekce, ale pro lidi v tomto množství není závadný. Pokud si navíc do sklenice natočíme vodu a necháme ji chvíli odstát, chlor vyprchá. Problém může nastat pouze v případě, že z vody dlouhodobě cítíme silný pach chloru a pociťujeme i jeho chuť. Pak je vhodné zavolat dodavateli vody a zeptat se, jestli je tento stav normální nebo se něco děje.

Uran

Nevěříte vlastním očím? Kde by se  vzal uran ve vodě, vždyť je přece radioaktivní! Ano, máte pravdu, ale radon či uran se v pitné vodě mohou ve stopovém množství objevit. A to ze stejného důvodu jako železité minerály – zkrátka se uvolňují z podloží do podzemní vody. Pokud se ale množství zvýší, už se jedná o ohrožení života, protože se nám do těla dostává nejen při pití, ale uvolňuje se do ovzduší i při vaření či sprchování. Může způsobovat krátké ozáření. Když tak přítomnost radonu zjistíte, okamžitě to řešte s dodavatelem a vodu přestaňte zcela používat.

Komentáře uzavřeny.

 
Designed by Conservatories